|
Když jsem 30. června 2001 četl v sobotní příloze Lidových novin
článek Martina Uhlíře "Šokující podvody ve vědě", nemohl jsem si
nepřipomenout příběh podvrhu rostliny
"Echinodorus africanus Rataj"
i okolností, za kterých byl (a stále je) tento blud české akvaristiky šířen mezi nedostatečně
informovanou domácí akvaristickou veřejnost. (Vědecký význam je dnes - po dávno publikovaném
(1984-85) odhalení v odborném německém časopise Aqua Planta - zanedbatelný a jméno rostliny
neplatné.) To jsem ale netušil, jaké "překvapení" přinese o týden později červencové
číslo českého časopisu Akvárium, terárium (AT 7-2001).
Při návštěvě jednoho z přátel - akvaristů jsem zůstal němě civět nad otevřeným výtiskem...
Co bylo příčinou mého pozastavení nad časopisem, nad jehož úrovní a obsahem
(v oboru problematiky akvarijních rostlin) a zjevným nezájmem šéfredaktora
RNDr Jindřicha Nováka jakkoli tento stav změnit, jsem už dávno "zlámal hůl"?
Na skutečnost, že je časopis dlouhodobě zneužíván k dezinformační kampani
Karla Rataje (sen. i jun.) a propagaci jeho obchodních zájmů jsem
poukázal
a příklady publikovaných dezinformací doložil
fakty, která si může každý podle uvedených pramenů a citací prověřit. V souvislosti s článkem
zmíněným v úvodu je nepochybné, že se jedná o jasné "botanické" podvrhy a publikační
podvody, jimiž se snaží autor uvést čtenáře v omyl. AT 7-2001 str. 47-51
(4. díl Ratajova seriálu "Echinodory a Flora Neotropica") je - kromě obvyklých
tvrzení autora - ryzím koncentrátem všech pokleslých způsobů připomínajících 50.léta 20.století
v komunistických zemích (Viz Trofim Děnisovič Lysenko v SSSR).
Kromě (u Rataje standardní metody) obvyklého zpochybňování kvalifikace obecně
uznávaných profesionálních (a k tomu přiměřeným vzděláním a odbornou univerzitní praxí
vybavených) botaniků, předkládá Rataj čtenáři existenci údajných "afrických nálezů"
rostlin rodu Echinodorus jako "hotové dílo", o němž pochybovat je neslušné
a činí tak jen "někteří méně informovaní autoři". Není však o čem
pochybovat (k oněm "méně informovaným autorům" se samozřejmě hlásí i autor těchto
řádků), protože Rataj dosud (20 let!) nepředložil žádné seriózní a věrohodné
důkazy o přírodním výskytu rostlin jím vydávaných za "africké druhy".
Neexistuje žádná dokumentace dokládající přírodní výskyt Ratajem popsaných "afrických
rostlin" a ta, na niž se Rataj vytrvale odvolává (fotografie E. Pürzla) je naopak
důkazem, že Pürzl sbíral v přírodě zcela zcela jiné rostliny (Limnophyton fluitans).
Tvrzení o "přísné cizosprašnosti" rostliny, pocházející
pravděpodobně z hybridu neschopného samoprášením vytvořit semena, jen dokládají
"odbornou úroveň" Ratajových závěrů. Skutečnost, že rostliny nejsou samosprašné,
jak je obvyklé u všech přírodních druhů rodu Echinodorus, nebo že se jedná o sterilní
(neplodné) jedince, není Ratajovi podezřelá (hybridy-kříženci?!?).
Naopak z této skutečnosti vyvozuje nesmyslný závěr: "...rostliny jsou přísně cizosprašné"!
Rovněž k tomuto tvrzení nemá jediný důkaz, poněvadž oba údajně "africké druhy"
měl pouze v jediném exempláři, množeném dále výhradně vegetativní (nepohlavní) cestou.
Rostliny nepohlavně množené jsou geneticky identické a cizosprašnost nelze ověřit. Není divu,
že Karel Rataj sen. vykazuje neznalost základů oboru, ve kterém vystupuje (alespoň v AT)
jako "znalec". Genetika byla v jeho "tvůrčím období" komunisty označována
za "buržoazní pavědu"...
Podobně je tomu i s rostlinou "Echinodorus veronikae Rataj",
jejíž údajný "publikovaný" nález v Africe (viz odvolávky na Arie de Graafa a jeho
"objev Echinodorus africanus II") je podle mého názoru spíše záměrnou Graafovou
parodií na Ratajův popis "nového druhu Echinodorus africanus Rataj".
Těžko si dovedu představit, že autor (A. de Graaf) citovaný v odborných publikacích
(články o zjišťování počtu chromozomů jednotlivých druhů rodu Echinodorus), který snad
jako první poukázal na skutečnost, že Ratajem popsaný "druh E. osiris Rataj"
nemůže být zapsán jako botanický druh, jelikož se jedná o neplodnou triploidní (3n=33)
rostlinu (hybrid? mutace?), tedy že tento autor by byl ochoten účastnit se zveřejnění
"objevu", jehož dokumentace zcela chybí. Samotné Ratajovo (opakované) odkazování
na holandský časopis Het Aquarium (bez udání ročníku a čísla) budí podezření, že nezná jeho
skutečný obsah. Sám jsem se k prověřování tohoto detailu zatím nedostal jednak z důvodu
nedostupnosti starších vydání časopisu a také kvůli jazykové bariéře. Je však možné, že
v příštích měsících si ještě prověřím uvedené tvrzení a pokusím se zjistit, zda vůbec
a co skutečně Arie de Graaf v této věci publikoval. Mezi citacemi Graafových prací týkajících
se problematiky rodu Echinodorus jsem však podobný článek nenašel.
Ratajův seriál "Echinodory a Flora Neotropica" by samozřejmě bylo možné
rozebírat takřka větu po větě a poukazovat na chyby, nepravdy a překrucování faktů
i dezinformace v textu obsažené. Rozsah takového rozboru by byl podstatně větší, než
původní text otištěný v AT.
To, co jsem již napsal o záměnách fotografií (nyní se ukazuje, že jsou spíše
Ratajovým záměrem, než pouhým omylem), platí také o fotografiích rostlin ve zmíněném
červencovém čísle AT. Např. fotografie rostliny popsaná jako "E. africanus"
je ve skutečnosti fotografií rostliny pořízenou mnohem dříve (1974?) a publikovanou jako
"E. horemanii Rataj" dávno před "objevem afrických druhů".
Zde se jedná o zcela zjevný podvod, o jehož účelu ví jen sám autor (snad proto, že
nikdy nepořídil kvalitní fotodokumentaci rostliny, kterou vydával za "africký echinodorus").
Jedinou odlišností od fotografie rostliny "E. horemanii" uvedené na předchozí
straně časopisu (str. 47, AT 7-2001) je skutečnost, že obě byly vypěstovány v odlišných
podmínkách, proto se vzhledově (tvarem listů) liší. To je ovšem základní Ratajův problém,
na který poukázali i autoři díla "Alismataceae" ("Flora Neotropica").
Submerzní (ponořené) rostliny - a nejen šípatkovce - mají tvar listů velmi proměnlivý
včetně zbarvení v závislosti na podmínkách růstu. Proto nemohou být hlavním rozlišovacím
znakem mezi druhy, jak jej uvádí Rataj.
(Podrobnější údaje viz Rod Echinodorus...)
Jistou kuriozitou je skutečnost, že rostlina označená jako "E. uruguayensis"je
na fotografii (AT) téměř nerozlišitelná (tmavě hnědé listy), zatímco stejná fotografie
v Ratajově propagační publikaci Akvárium a rostliny (1998) je prezentována jako "živě
hnědočervená až jasně červená". Podobně foto "E. osiris"
(v AT zabarvený červeně) má pro změnu v Ratajově příručce barvy mnohem střídmější (zde ovšem
zrcadlově převrácené). Už jenom tento fakt je varováním, že podle podobných publikací
a prezentovaných rozlišovacích znaků není možno cokoli seriózně určit.
Další kuriózní, dosud nepublikovanou "raritou" je Ratajovo tvrzení
(str. 49, AT 7-2001), že "Africké druhy mají nažky těžší než voda a po uzrání se
okamžitě potopí, zatímco jihoamerické druhy mají nažky lehčí než voda a plavou na hladině....".
Žádný takový rozlišovací znak není možno brát vážně. Všechny nažky (plody) echinodorů
po dozrání plavou na hladině za předpokladu, že byly vysušeny na květním stvolu
vyrůstajícím z vody. Pokud květní stvol s částí dozrávajícího plodenství klesl pod hladinu,
nažky nasáklé vodou často klíčí ještě před uvolněním anebo klesají do vodního sloupce až
na dno nádrže. Zde se nemohu ubránit dojmu, že si Rataj z čtenářů AT tropí žerty
vědom si skutečnosti, že šéfredaktor nepřipustí zveřejnění jakéhokoli kritického ohlasu
na jeho texty plné nesmyslů.
Po všem, co již bylo napsáno o "afrických" Ratajových podvrzích (a co v AT
nebylo nikdy připuštěno ke zveřejnění z důvodů, které zůstávají skryty v trojúhelníku:
majitel časopisu J. Lonský - šéfredaktor J. Novák - autor K. Rataj) pak ono goebbelsovské
"...Tisíckrát opakovaná lež se stává pravdou..." je pro zúčastněné možná
nadějí, že před širší veřejností (a nastupující mladší generací) zůstane ještě nějakou
dobu pravda utajena, než upadne v zapomnění. Ostatně - pro všechny, kteří chtějí mít v akváriu
"nějakou zelenou trávu" jsou takové pravdy k ničemu a výše zmínění jsou si této
skutečnosti dobře vědomi.
A tak nezbývá, než kroutit hlavou nad "soukromým Absurdistánem" udržovaným
při životě v jediném českém "akvaristickém" časopise. Možná se v novém
tisíciletí dočkáme, že podobné texty (ať už je autorem Karel Rataj nebo kdokoli jiný
s podobnými motivacemi) budou vycházet jen v aprílových číslech a nebudou čtenáře
obšťastňovat podobnými nesmysly v době letních prázdnin.
Bohužel, Ratajův seriál "Echinodory a Flora Neotropica" bude mít pokračování.
Jistě nás čekají další překvapení z "Alenčiny Říše divů"...
Vladimír Pelikán
(14. 7. 2001)
|
