Ratajova argumentace (1998), že autoři revize zahrnuli do jednoho
druhu
rostliny, které "dokáže rozlišit každý akvarista" (viz např. E. bleheri,
parviflorus, amazonicus jako synonyma platného jména E. grisebachii), záměrně
zneužívá laické neznalosti vědeckých kritérií a principů používaných při určování a popisu
(nejen) nových přírodních rostlinných druhů. Pro ověření platnosti jmen a porovnávání
různých rostlin nikdy nemohou sloužit exempláře neznámého původu (což všechny rostliny
prodávané v obchodech bezpochyby jsou), ale jen typový jedinec z přírodního naleziště
zpracovaný podle platných pravidel, který je řádně označen a je dostupný k dodatečnému ověření.
Rostlinám popsaným jako E. bleheri, E. parviflorus taková dokumentace chybí a jejich
vzhledová podobnost (včetně E. amazonicus) s dávno (platně) popsaným E. grisebachii
je přinejmenším velmi nápadná.
Rataj ve své spíše obchodně zaměřené příručce "Akvárium a rostliny"
1998 o díle amerických autorů doslova píše:
"…S ohledem na mezinárodní pravidla botanického názvosloví je tato revize v pořádku.
Autoři však pracovali výhradně s herbárním materiálem a neznali živé
rostliny. Tak došlo k tomu, že nebyli schopni rozeznat rozdíly mezi druhy, které pozná každý
akvarista. Vůbec nestudovali nejstandardnější části rostlin, kterými jsou nažky a nebrali ohled
na izolované geografické rozmístění některých druhů.
Akvaristé proto budou sotva ochotni respektovat tuto revizi…"
Že cílená dezinformace byla a stále je Ratajovou pracovní metodou, bylo již prokázáno
(viz např.Echinodorus africanus Rataj,
nejnověji pak "aprílové" AT 7-2001...).
Posuzování druhové příslušnosti totiž neprobíhá na základě rostlin pěstovaných v akváriích
(Ratajovi je tato skutečnost samozřejmě velmi dobře známa), ale na základě
typových rostlin
pocházejících z přírodního sběru s řádně zdokumentovanými nalezišti, uložených ve známých
(a vědcům dostupných) herbářích. Zde je možno typové rostliny (i po uplynulých staletích)
studovat a ověřovat správnost jejich zařazení do botanického systému. Názory akvaristů jsou
z tohoto pohledu zcela vedlejší.
Jak Ratajovy dezinformace (v českých poměrech) dostávají volné pole pro šíření i v dnešní době
vyznačující se otevřeným přístupem ke světovým pramenům vědeckých poznatků, však přece jen
dokáže překvapit i člověka vybaveného "odolností" vůči propagandě totalitní éry.
Český akvarista to za těchto okolností nebude mít ani v nejbližší budoucnosti snadné.
V česky vydané (a na informace chudé) rostlinkářské literatuře pro akvaristy má dlouhá desetiletí
téměř monopol Karel Rataj. V publikacích chybí kvalitní fotodokumentace popisovaných rostlin,
vydávání na suchu vypěstovaných rostlin za submerzní (ponořené) pouhým potopením do vody před
pořízením snímku se stalo zavedeným pravidlem. [Že je tradice fotografování emerzních
rostlin ve vodě stále udržována, je možné se přesvědčit na titulní straně červencového vydání
českého časopisu Akvárium, terárium č. 7-2000: emerzně vypěstovaný stolístek (Myriophyllum)
v akváriu.] Některé latinské názvy sám jejich tvůrce uvádí v pozměněné podobě (E. bleherae,
E. schluteri, E. maior), což platí o mnoha dalších rostlinách nejen rodu
Echinodorus. (Na chybně uváděné latinské (vědecké) názvy rostlin v Ratajových publikacích
- nejen českých - upozornil již v roce 1978 Fridrich Möhlmann v časopise AQUA PLANTA č. 3-1978.)
Záměny fotografií (a jejich popisy lišící se v čase) jsou rovněž zcela běžné. Častá jsou
i jména rostlin naprosto neslučitelná s názvoslovím užívaným v zahraniční - botaniky psané -
odborné literatuře. Pocházejí pravděpodobně z asijských pěstíren nebo mohou být produktem
"lidové tvořivosti".
Hlavním problémem při správném určování (zařazování do botanického názvoslovného
systému) šípatkovců, na který zájemci z řad akvaristů narazí, je nedostupnost kvalitní
literatury na českém trhu.
Druhý problém: Popisy a rozlišovací
znaky rostlin jsou
uváděny podle dospělých emerzních (na suchu vypěstovaných) rostlin (což je pro většinu druhů
rodu Echinodorus přirozený způsob existence), se kterými se akvarista setká málokdy.
Submerzní (pod vodou vytvořené) listy jsou spíše znaky doplňkovými.
Největším úskalím
však je skutečnost, že hlavními rozlišovacími znaky jsou pohlavní orgány rostlin
a plody.
Bez takto zdokumentovaných znaků je seriózní a spolehlivé určení druhu (až na vzácné výjimky)
nemožné. Akvaristům pak nezbývá, než věřit obchodníkům a pěstitelským firmám. Ty se ale zabývají
spíše ekonomickými aspekty pěstování než taxonomií. Seriozní odborník pak u submerzních rostlin
(které neviděl kvést a tvořit plody) používá jen vyjádření z kategorie pravděpodobnosti...
Kdo má zájem podrobněji studovat taxonomii echinodorů, musí si pořídit alespoň poslední odborné
zpracování rodu, ve kterém jsou rozlišovací znaky druhů velmi podrobně popsány i vykresleny.
Je zde samozřejmě uveden i určovací klíč rodu. Typový materiál některých herbárií je dostupný
i díky internetu (viz např.
The New York Botanical Garden).
Poslední kapkou skepse je pak vědomí, že pěstírny dodávají rostliny nejasného
genetického původu, často zjevné hybridy.
Ty se ovšem podle specializovaných vědeckých publikací určit nedají.
Současný stav názvosloví rostlin (nejen rodu Echinodorus), se kterým je
(v českých poměrech) obeznámena širší akvaristická veřejnost, je spíše produktem
obchodních zájmů dodavatelských firem, než důsledkem vývoje vědeckého názvosloví.
Pěstírny si s označováním rostlin správnými (platnými) jmény příliš hlavu nelámou a je otázkou,
jaký podíl (a zda-li vůbec) produkce pochází z geneticky "čistých" matečních rostlin
se zaručeným původem. Všechny druhy šípatkovců se snadno kříží, kdo viděl
skleníkové (emerzní) kultury matečných rostlin u některého
z našich pěstitelů, snadno pochopí, že samovolné křížení blízko sebe rostoucích druhů je velmi
pravděpodobné. V komerční produkci (i při záměrném křížení) se počítá doslova každý prodaný kus,
spoléhat na správný název rostliny z takové pěstírny je více než naivní. Sám jsem
se přesvědčil, že rostliny zakoupené v obchodě (označené firemní plastovou cedulkou se jménem
rostliny) vypěstované do mateční velikosti mnohokrát neodpovídaly svými znaky přiloženému jménu.
Vývoj poslední desítky let ve světě je jednoznačný. K několika původním (z přírody
pocházejícím) druhům šípatkovců vhodným k trvalému pěstování v akváriu (základním požadavkem
je ozdobnost submerzního listu a malá ochota vyrůst nad hladinu) přibývají barevné mutace
a hybridy (kříženci), které významným způsobem rozšiřují okrasné možnosti rostlin tohoto rodu
v akváriích. Až na výjimky se nejedná o vyšlechtěné, vlastnostmi ustálené kultivary a jejich
rozmnožování je proto prováděno výhradně vegetativní cestou (nepohlavně). Lze očekávat, že
hybridní rostliny postupně z akvárií vytlačí většinu přírodních zelených druhů snadno
vyrůstajících nad hladinu s kopinatými, srdčitými i oválnými listy. Nejkrásnější hybridy
pocházejí z křížení E. uruguayensis s dalšími druhy, ale o těchto rostlinách se zmíním
v GALERII AKVARIJNÍCH ROSTLIN
Velmi pěkně uspořádané informace o nejnovějších hybridech echinodorů i jejich fotografie
si můžete prohlédnout na německy psaných stránkách
Revize rodu Echinodorus amerických botaniků R. R. Haynese & L. B.
Holm - Nielsena ještě vyvolá nejednu diskusi nejen mezi akvaristy. Je však nutno odlišovat
vědecké důkazy od laických akvaristických úvah a taxonomii přenechat univerzitním botanikům
- vědcům. Okrasná akvária s rostlinami vytváříme pro potěšení vlastní i našich blízkých
a zahledíme - li se do nádrže s nádherně vzrostlými šípatkovci, rádi jim odpustíme často nejasný
název i rodokmen.
