Vladimír Pelikán
© 2001 - 2003

Poslední aktualizace: 2-2003
 

 
   V první řadě je třeba říci, že filtraci vody do akvaristiky zavedli chovatelé akvarijních ryb a ne pěstitelé akvarijních rostlin. Rostliny ke svému úspěšnému životu v akváriu žádnou dodatečnou "filtraci" - mechanickou ani biologickou - nepotřebují. Celý interiér akvária, zejména pak štěrkopísčité dno zanášené detritem (organické zbytky všeho druhu) tvoří jeden velký přirozený biologický "filtrační" systém, jehož funkce se vytváří a udržuje v chodu samovolně - viz např. koloběh dusíku, koloběh uhlíku... Z přírody známá "samočistící" schopnost odbourávat hromadící se organické odpady je však v akváriu omezena nedostatečností prostoru, množstvím kyslíku a pohybu vody. Prvním "předstupněm" této přírodní (biologické) "filtrace" je ono známé provzdušňování vody v akváriích, jehož hlavním cílem je dodávat probíhajícím biologickým procesům dostatek vzdušného kyslíku a současně pohybem vody zajistit jeho rovnoměrný přísun i do těch nejtmavších zákoutí akvária. Zkušenější akvaristé vědí, že tento transport má svá omezení - a zvláště ve starším (dlouhou dobu zařízeném) akváriu se ne vždy daří udržet všechna místa dostatečně zásobená kyslíkem. (Viz plyny ve vodě...) Jasným důkazem nedostatku kyslíku je černající písek dna - signalizuje převládnutí anaerobního rozkladu (bez přístupu kyslíku) nad rozkladem aerobním (za přítomnosti kyslíku). Tímto rozkladným procesem zvaným mineralizace se přírodní ekosystémy zbavují nadbytku organických odpadních látek a vytvářejí z nich ("recyklují" je) opětovně využitelné živiny rostlin...

 
   Každopádně tehdy, když do akvária vkládáme tolik ryb, že akvárium svou samočistící schopností za podpory vzduchování zjevně nedokáže udržet vodu dostatečně kvalitní pro úspěšné uchování ryb při životě a zdraví. Akvárium je tedy nutno čistit (odkalovat) a obměňovat vodu (doléváním po odkalování), aby hodnoty rozpuštěných zejména dusíkatých látek nepřesáhly hranici ohrožující životy chovanců. Správně fungující filtr nám pomůže překlenout období mezi jednotlivými termíny údržby akvária a možná (především ve velkochovech) dosáhnout určité úspory vodovodní vody. Často je filtrace vody nutná i tehdy, pořídíme-li si ryby, jejichž přirozeností je přerývání dna a neustálé víření kalu, který pak nepřetržitě snižuje průhlednost vody v akváriu, případně se usazuje i na listech rostlin, kde následně podporuje růst řas.

 
   Na druhu filtru a způsobu jeho provozování velmi závisí i výsledek filtrace...

   Mechanická filtrace
- jejím hlavním účelem je zachytit na filtrační hmotě drobné částice kalu rozptýleného ve vodě, které snižují průhlednost akvária a zanášejí jemné listy akvarijních rostlin, na nichž se pak mnohem snáze usazují řasy. Odstraňuje jak anorganické, tak i organické nerozpustné částice, předpokladem správné činnosti je časté, nejlépe denní propírání filtrační hmoty a vyplavení nashromážděného kalu mimo akvárium. Hlavním cílem je odstranění všech zachycených částic dříve, než se jejich organická část začne ve vodě rozkládat a ovlivňovat nepříznivě její kvalitu. V případě, že by (zejména organické) částečky zadržené filtrací byly na filtru ponechány delší dobu, začaly by se postupným rozkladem mineralizovat a filtr by začal působit jako filtr biologický. Tento způsob (mechanické) filtrace je požadován nejčastěji tam, kde v akváriích vzniká intenzívní činností ryb velké množství rozptýleného kalu. Je žádoucí jej z vody rychloprůtokovým filtrem co nejdříve odstranit. Jakékoli zanedbání pravidelného čištění mechanického filtru vede k jeho rychlému zanášení a k přechodu do biologicky aktivního režimu (viz biologická filtrace), v krajním případě anaerobního. Pro mechanické filtry (určené k zachycení ve vodě rozptýlených částic) jsou používány různé ve vodě stabilní filtrační hmoty, konkrétní návody však přesahují účel tohoto článku. 

   Biologická filtrace
- hlavním cílem je oxidace (aerobní mineralizace) ve vodě rozpuštěných sloučenin zejména dusíku (čpavek resp. amonné ionty, dusitany) na méně škodlivé dusičnany - které se ovšem ve vodě hromadí (denitrifikace - bakteriální rozklad dusíkatých sloučenin až na plynný dusík - probíhá v písku akvária jen v omezeném rozsahu). Účelem biologických filtrů používaných v akvaristice je tedy prodloužit období k nutné obměně vody v akváriu za čerstvou, nezatíženou odpadními produkty ryb. Typickým příkladem vhodného (i nutného) použití biologického filtru jsou odchovné nádrže s velkým množstvím ryb, bez rostlin, bez písku, do nichž je denně vkládáno značné množství krmiva, které je po několika hodinách trávení vyloučeno zpět do vody ve formě pevných zbytků i rozpuštěné moči a výluhů. Chovatel v takovém provozu obvykle denně čistí dno akvárií od veškerých pevných zbytků, avšak rozpustné složky (zvl. čpavek a dusitany - viz nitrifikace) je žádoucí co nejdříve odbourat (oxidací - nutný dostatek kyslíku ve vodě!) fungujícími biologickými filtry. Přestože je systém chovných nádrží pod přísným dohledem, bývá při podobném režimu práce denní obměna vody spojená s odsáváním rybích výkalů kolem 5 % objemu nádrže, mnohdy i mnohem více. V okrasném akváriu je takto intenzívní výměna vody naopak zbytečná, často až škodlivá.

   Čím vyšší jsou náklady na pořízení kvalitní čerstvé vody nezatížené produkty látkové výměny, tím větší důležitost má filtrace, zvláště pak biologická, pro udržení nákladů na provoz v "rozumné" výši. Extrémem může být mořská akvaristika, kde cena zaplacená (zvláště ve vnitrozemí) za obnovu vody za čerstvou může být enormní. Filtrační část mořského akvária obvykle v "zákulisí" představuje mnohonásobek plochy i objemu nádrže výstavní "živé" části... Přesvědčit se o této skutečnosti můžete např. v mořské expozici ZOO Dvůr Králové n.L.

   Složené filtrační systémy a jejich funkce

   Chovatelé ryb a velkochovy často používají složené systémy centralizované úpravy vody, kde je úpravám podrobena nejen vstupní vodovodní voda, ale i voda průběžně odtékající z jednotlivých akvárií. V centrální úpravně použité vody je pak obvykle v prvním stupni použita mechanická filtrace (usazovací nádrž, různé druhy filtračních hmot), dále pak biologická část (včetně různých provzdušňování vody, případně skrápěcích filtrů), za kterou obvykle následuje UV sterilizátor (musí zabránit šíření všech mikroorganismů z centrálního filtru do jednotlivých chovů), případně ještě provzdušnění (okysličení) vody. Všechny používané metody a principy jsou dobře známy z čistíren odpadních vod, kterým se takový "centrální" filtr může podobat. Znovu opakuji, že detailní návody je třeba hledat v chovatelské literatuře a pramenech, pro rostlinová akvária považuji tyto systémy za zcela nadbytečné.

 
   Ano. Jsou dostatečně známy příklady filtrů, jejichž činnost v naprosté většině případů poškozuje růst akvarijních rostlin. Jsou to dříve často diskutované "PŮDNÍ FILTRY". Čas od času se setkám s akvaristou, který se nechal nalákat dokonalou technikou např. fy EHEIM a zakoupil si plastové rošty, kterými pokryl celé dno, zasypal pískem, zasázel rostliny a začal "proplachovat".... Nesetkal jsem se dosud s jediným případem, kdy by podobný systém proplachování dna filtrovanou vodou (ať už v kterémkoli směru) vedl k uspokojivému růstu rostlin. Mé vlastní (dávné) experimentování s "půdními" (akvarijními) filtry mělo jediný závěr: Výsledky byly vždy natolik nekvalitní, ovlivňované mnoha faktory, že téměř ve všech případech akvárium bez tohoto typu filtru poskytovalo rostlinám mnohem lepší podmínky k růstu, než jakékoli "fungující" provedení. Rychlé proudění vody půdním substrátem je zřejmě pro vodní rostliny natolik nepřirozené, že pravděpodobně narušuje citlivý biologický systém tvorby některých chelátových forem živin, bez nichž rostliny nedokáží pokračovat v růstu. Proto považuji za nutné před používáním tohoto typu biologického filtru v rostlinových akváriích varovat a doporučuji pokud možno používat filtry co nejjednodušší s jasně definovanou funkcí i možností pravidelného čištění.

   Dalším (paradoxně) nepříjemným důsledkem provozu biologického (záměrem nitrifikačního) filtru je právě odbourávání (oxidace) amonných iontů NH₄⁺, které jsou pro ponořené (submerzní) vodní rostliny nejsnáze využitelným zdrojem dusíku. Využití dusitanů a dusičnanů je pro rostliny energeticky náročnější, než příjem amonia (NH₄OH). Zde tedy nitrifikační biologické filtry rostlinám příjem živin znesnadňují.
Komplexní účinky všech procesů probíhajících v "biologických filtrech" a jejich vliv na akvarijní rostliny a jejich růst nejsou dostatečně popsány; v této oblasti je možno očekávat v budoucnu řadu nových poznatků.

   Závěrem tedy ještě jednou zopakuji:
   Pro rostlinová okrasná akvária s přiměřeným počtem vhodně zvolených druhů ryb žádná přídavná filtrace, zejména však biologická (nitrifikační filtrace) není nezbytně nutná. Stačí mírné promíchávání vody ať už provzdušňováním, nebo použitím jednoduchého vnitřního filtru. V dobře zaběhnutém, dostatečně velkém a udržovaném akváriu si příroda sama dokáže ze zbytků potravy vytvořit živiny ve vhodné formě (i tzv. cheláty železa apod.). Starost o složité filtrační systémy je vhodnější přenechat velkochovatelům a mořským specialistům.
Pravidelnému odkalování a částečné obměně vody se však nevyhneme.

  Vladimír Pelikán