Vladimír Pelikán
© 2000 - 2003
 

Poslední aktualizace: 02-2003
 

   V akvaristické literatuře je možno nalézt řadu návodů, jak si počínat při zakládání okrasného akvária. Pohled chovatele ryb (bývá nejčastější), však může být značně odlišný od pohledu pěstitele akvarijních (ponořených - submerzních) rostlin. Považuji za vhodné upozornit na odlišnosti (někdy přímo rozpory) obou pohledů a pokusím se definovat požadavky společné pro dosažení alespoň základního souladu obou přístupů ve snaze předejít zbytečnému zklamání z počátečního neúspěchu.

   Akvarista upřednostňující chov a pozorování ryb podřizuje vše ostatní tomuto záměru. Prvořadé je (mělo by být) vytvoření takových podmínek pro ryby, aby bylo dosaženo co nejlepšího výsledku, tedy chovu vedoucího k nejlepší možné kondici umožňující i tření a rozmnožení chovaného druhu.

   Zařízení a velikost akvária by měly být určeny podle nároků chovaného druhu nebo skupiny druhů ryb. Zde je podle mého názoru hlavní zdroj neúspěchů mnoha akvaristických pokusů. Jedná se o poměrně širokou problematiku vázanou na konkrétní druhy či rody a čeledě ryb. Nemohu než doporučit nahlédnutí do některé z početných publikací v knihkupectví a postupovat podle chovatelských návodů k jednotlivým druhům. Vždy je však jistější získat poznatky přímo od chovatele, který konkrétní druh dobře zná a umí jej i rozmnožit. Mnoho autorů knih patří spíše mezi "publicisty", šířené informace obvykle přebírají z jiných zdrojů, než z vlastní chovatelské praxe.

   Společné požadavky pro úspěšný chov ryb v akváriu začínají u kvalitního krmení (pokud možno přírodního původu). Jen málo krmiv dostupných v obchodech vyhoví náročným chovatelským potřebám a profesionální chovatelé se jim (i z cenových důvodů) vyhýbají. V žádném případě nemusí platit, že co je drahé, je také kvalitní. Stále mi zní v uších chovatelské hodnocení jednoho u nás po dlouhá léta dobře známého vločkového krmiva: "...Ryby to sice s chutí žerou, ale vůbec po tom nerostou...".

   Kvalitně krmené ryby ovšem produkují také množství exkretů (výkalů), které znečišťují vodu i dno akvária. Základním požadavkem na udržení kvality vody je omezit hromadění odpadních produktů ryb na minimum. Zde je prvořadé pravidelné odkalování (odstranění pevných zbytků výkalů ze dna akvária) a částečná pravidelná (častá) výměna vody v nádrži. Nutným doplňkem akvária bývá obvykle biologický filtr, jehož úkolem je minimalizovat obsah volného čpavku a dusitanů přeměnou (oxidací) na méně škodlivé dusičnany (viz také: nitrifikace), případně i odstranění nejjemnějších pevných částic rozptýlených ve vodě. (Viz také filtry a filtrace...) Vnitřní zařízení je podřízeno snadné údržbě a čištění akvária. Takto provozovaná akvária jsou obvykle nutná především pro ryby dorůstající značných velikostí (nad 10 cm délky). Většině dostupných druhů rostlin se v podobně provozovaných nádržích nedaří. Rychlé a časté změny kvality vody akvarijním rostlinám (submerzním) obvykle neprospívají, ryby jsou v tomto ohledu mnohem odolnější. Také osvětlení bývá nedostatečné, poněvadž intenzívní světlo dopadající na vnitřní zařízení (kameny, písek, kořeny apod.) akvária netlumené porostem vyšších rostlin obvykle vyvolá (zvláště při zanedbání častého odkalování a výměny vody) bujení přisedlých druhů řas a ruduch. I ty však mohou ve vhodných případech sloužit jako zajímavá dekorace, která částečně přispívá k obnově kvality vody, životního prostředí ryb. Řasy i vyšší rostliny do vody vylučují řadu organických látek - kromě kyslíku při asimilaci, které společně s celkovou kvalitou interiéru rostlinami zarostlého akvária příznivě působí na zdraví ryb. Mohou se stát zdrojem doplňkové potravy obsahující řadu cenných vitamínů i vlákniny (balastních látek) chybějící v umělých krmivech.

   Extrémním příkladem chovné nádrže (častým u profesionálních chovatelů akvarijních ryb) je "holá" nádrž bez písku s minimální dekorací, sloužící navíc jako podklad ke tření ryb. I v takových akváriích je však možné s úspěchem pěstovat vybrané druhy akvarijních rostlin . Některé mohou růst přirostlé na kamenech, jiné jen přitížené na dně nebo přichycené na bočním skle. Obvyklou metodou je také zasazení rostlin do plastové nádobky (v nouzi poslouží dno známých PET lahví od limonád) naplněné hrubším pískem.

   Nejčastěji používaným druhem bývá Anubias barteri var. nana, jediný druh tohoto rodu, který i v přírodních lokalitách je schopen trvalého růstu a rozmnožování pod vodou. Snadno přiroste ke kameni či kořenu, snadno se vegetativně množí, nesnese však zasazení do jemného písku (když sázet, tak do štěrku). Ke zdárnému růstu ve vodě se spokojí i s malou intenzitou světla. Velmi dobře se daří v akváriích pěstovat i běžné druhy kryptokoryn. Nevadí jim obvykle častá (pravidelná) obnova vody, nesnášejí spíše nahromadění odpadních produktů ryb a související čpavek. Velkou výhodou bývá i jejich nízká náročnost na množství světla. S překvapujícím úspěchem jsou chovateli pěstovány Cryptocoryne aponogetifolia, největší exempláře pocházejí z vysokých nádrží se zdánlivě zcela nedostatečným osvětlením, rychle proudící vodou z oběhového čerpadla, zasazené v substrátu z hrubšího písku. Nejkrásnější rostliny tohoto druhu jsem viděl v okrasných nádržích chovatelů cichlid. Je možné "zkoušet" řadu dalších druhů (např. kapradiny Microsorium pteropus, Bolbitis heudelotii, také snadno přirůstající k podkladu). Je však nutno počítat s tím, že v nádržích s přísně chovatelským režimem nedokážeme udržet jemnolisté rostliny jako Limnophila, Myriophyllum, Cabomba apod. Při vyšší intenzitě světla lze použít některé druhy hygrofil, jako např. Hygrophila guianensis nebo úzkolistá forma Hygrophila corymbosa, zasazené do hrubšího písku. Tyto rostliny jsou obzvláště vhodné do akvárií s "čerstvou" vodou. Velmi časté jsou nádrže ozdobené jávským mechem Vesicularia dubyana; - spokojí se i s minimální úrovní světla, při které už téměř žádné jiné rostliny nerostou. Možnosti pěstování různých druhů akvarijních rostlin v chovných akváriích s rybami jsou samozřejmě mnohem širší, avšak možných úspěšných i nevhodných kombinací včetně zahrnutí samotného lidského faktoru (schopnosti a znalosti chovatele) je nespočet a nelze je shrnout do krátkého a jednoduchého "návodu k použití", jak je někdy požadováno, nebo dokonce i nabízeno.

   V různých příručkách se dočtete, že do akvária je v podobných případech vhodné umístit rostliny vypěstované na suchu s tuhými listy, které ve vodě sice nerostou, ale vydrží mnohem déle, než "pravé" (submerzní) akvarijní rostliny. Připouštím, že v akváriu dokáží určitou dobu přežít i kaktusy (aniž bych učinil jediný pokus). Takováto doporučení jdou zjevně "na ruku" pěstitelům suchozemských "vodních" rostlin a zajišťují jim pravidelné tržby. S poctivou akvaristikou však uvedené metody podle mého názoru nemají nic společného. Nejste - li schopni udržet v akváriu živé akvarijní rostliny a nedokážete-li určit příčinu nebo je s vybranými druhy ryb soužití rostlin nemožné, raději si vyberte z rozsáhlého sortimentu rostlin plastových. Jednorázový nákup se sice prodraží, dlouhodobě však přinese úsporu. Nejsem příznivcem plastových rostlin, ale jako východisko z nouze je považuji za poctivější (i rozumnější) řešení, než marné dokupování živých rostlin "na odpis".

   Mnoho druhů ryb rostliny "programově" poškozuje. Některé si okusováním rostlin doplňují chybějící složky potravy, jiné svými "budovatelskými" zásahy rostliny poškodí nepřímo (zasypáním pískem, obnažením kořenového systému a uvolněním ze substrátu apod.). Lze také říci, že s určitou mírou pravděpodobnosti platí: Čím větší ryby (nad 10 cm) budeme v akváriu chovat, tím je pravděpodobnější, že budeme mít problémy s pěstováním rostlin. Přinejlepším jejich výběr bude velmi omezen. Rostliny okusují i některé "menší" druhy tetrovitých ryb. Konžské tetry i např. tetra císařská vykusují mladé části listů vegetačních vrcholů rostlin, avšak "přistihnout" je při této vegetariánské neřesti vyžaduje pečlivé a časově náročné pozorovatelské úsilí. Kdysi jsme se (na Stálé brněnské akvarijní výstavě) pokoušeli doplňovat těmto rybám jídelníček o nadrobno nasekaný salát, abychom omezili likvidaci porostů okrasného akvária. K našemu velkému překvapení (je tomu už 20 let) šel takto připravený čerstvý salát velmi dobře "na odbyt". Vlastnosti akvarijních ryb z pohledu vztahu k akvarijním rostlinám se v literatuře zpravidla nedočtete. V obchodě vám většina prodavačů do rostlinami osázeného akvária bezelstně ("nevědomost hříchu nečiní"?) doporučí i výslovné rostlinožrouty - specialisty. Na informace obchodníků se tedy spolehnout nemůžete. Profesionální chovatelé ryb zase obvykle nemají zkušenosti s pěstováním rostlin. Znalosti této problematiky jsou vzácné a budu rád, když nás seznámíte s vašimi poznatky.

   Zde je prvořadým zájmem vytvořit fungující okrasné akvárium s trvale rostoucími porosty akvarijních rostlin. Je nutno na začátku upozornit na skutečnost, že mnoho publikovaných fotografií tzv. "holandských", příp. nověji i  "japonských" akvárií sice umožňuje působivý pohled na rostliny, avšak ve zkušeném akvaristovi - pěstiteli - při podrobnějším zkoumání vzhledu rostlin vyvolává podezření, že alespoň část rostlin byla do akvária naaranžována jen pro pořízení fotografie, případně byla v akváriu předpěstována emerzně ve vlhku bez vody a vodou dodatečně zalita. Nicméně o některých fotografiích (např. výběrově Takashi Amano) toto tvrdit s jistotou nelze. Je jisté, že v praxi je možné se těmto ideálům přiblížit, avšak udržet "vyšperkované" nádrže trvale bez problémů je velmi obtížné. Překvapující na mnoha fotografiích je skutečnost, že jsou téměř výhradně (jiné jen doplňkově) osázeny těmi druhy rostlin, které v běžných podmínkách s jinými "pravými" vodními rostlinami odmítají růst a bez přesycení vody CO₂ je jejich využití pro akvária nemožné. Proč je tomu tak, resp. proč tyto vybrané druhy rostlin snadno rostoucích emerzně ve sklenících nebo dovezené z asijských pěstíren (v submerzní formě) rostou výhradně v akváriích přesycených oxidem uhličitým, není na první pohled zcela zřejmé. K této problematice se ještě vrátím (viz např. výživa rostlin).

Okrasné bytové akvárium může být zdrojem příjemných chvil, odpočinku i poučení.

Foto: © 2000 Vladimír Pelikán

   Nákup velmi malého akvária "pro začátečníky" je prvním krokem k neúspěchu. V malém objemu vody se jen těžko udržuje stabilní prostředí pro ryby i rostliny. Jediné překrmení ryb umělou nebo i přírodní potravou v teplém letním počasí může přes noc způsobit naprosté vyhynutí všech živočichů a někdy i rostlin otravou produkty rozkladu a udušením. Malé nádržky jsou vhodné spíše pro odchovné účely. Za nejmenší (ještě rozumnou) velikost okrasného akvária považuji objem řádu 100 litrů. Rozměry větších akvárií (pokud nekupujeme již hotový komplet) je vhodné přizpůsobit konkrétním bytovým podmínkám. Považuji za vhodné upozornit na potřebný soulad jednotlivých rozměrů nádrže.

   Nejkrásnější bývají akvária, jejichž délka výrazně (i mnohonásobně) přesahuje šířku i výšku.

   Výška akvária by neměla být větší, než jeho šířka. Zcela nevhodná jsou plochá akvária typu "obraz", kde výška několikanásobně přesahuje jeho šířku. Pohled na vnitřní osázení je velmi plochý, esteticky akvárium nepůsobí dobrým dojmem a ani rybám (bez možnosti úkrytu při úleku) neprospívá.

   Šířku ("hloubku obrazu") i délku je vhodné volit co největší. Hloubka vytvořeného obrazu i jeho "panorama" velmi přispívá k výslednému estetickému dojmu i u nádrží bez osázení rostlinami.

   Samostatnou kategorii tvoří různé nepravidelné tvary lepené ze skla (např. šesti a více-stěny, kaskádovité "spojené nádoby" apod). Musím říci, že jen velmi málo konkrétních řešení, která jsem měl možnost shlédnout, bylo opravdu dobře vymyšleno tak, že složitost konstrukce (slepit ze skla se dá vlastně cokoliv) a tím i její nákladnost byla úměrná dosaženému efektu. Co si mám například myslet o akváriích s přední stěnou vypouklou do "čočky" coby napodobení TV obrazovky, když vím, že dlouholetou snahou konstruktérů obrazovek je rovná projekční plocha? Poněkud jiný pohled je na podobné tvary provedené v "obřích rozměrech". Příkladů (zejména dobrých) je v naší zemi dosud málo. Pokud takové příklady v Česku či na Slovensku znáte, rád je (včetně fotodokumentace) na těchto stránkách představím.

---

   Veřejně přístupných akvárií, která bych mohl uvést jako vzor, v Česku mnoho není (snad jen ZOO Dvůr Králové s nádhernými mořskými nádržemi). Je mi líto, pokud jsem nějakou opravdu dobrou výstavní nádrž (z neinformovanosti) neuvedl, ale většina provozovatelů "vodních atrakcí" má sklony pořizovat do malých i velkých nádrží "co největší" ryby a akvária bývají obvykle bez rostlin. V osmdesátých letech mívala dobrou úroveň Stálá akvarijní výstava v Brně (Radnická ul.), po výměnách vedoucích v devadesátých letech (od lepšího k horšímu "jako na kolotoči") vypadá její současný stav odpovídajícím způsobem. Navštívil jsem tuto výstavu v dubnu 2000, za vstupné 25,- Kč jsem znechucen opustil "prostor" po necelých pěti minutách. (Od této mé poslední návštěvy se podle hodnocení přátel - akvaristů - na výstavě nic k lepšímu nezměnilo; 01-2003.) Tuhle kdysi pověstnou výstavu už asi nikdo dohromady nedá. Provozovatelem je brněnská ZOO.

---

Foto: © 2003 Vladimír Pelikán

   Souvislosti: Při volbě délky akvária doporučuji vycházet ze standardních rozměrů zářivkových trubic (řada 60, 120, 150 cm a jejich kombinace). Na rostliny je třeba (zvláště v tmavých místnostech a v zimě) svítit a zvolením délky akvária v kontextu se sériově vyráběnými svítidly si můžete ušetřit řadu starostí i nemalé peníze (viz "Akvarijní rostliny pod umělým osvětlením").

   Není vhodné (platí pro běžná pokojová akvária) volit výšku nádrže - vodního sloupce - vyšší, než 60 centimetrů. Je jistě řada druhů rostlin, které dokáží dorůst i do větší výšky hladiny. Některé šípatkovce (Echinodorus) nebo kryptokoryny (Cryptocoryne) dokáží poskytnutý prostor bezezbytku využít, aniž by vyrůstaly nad hladinu. U vysokých nádrží však bývají problémy s údržbou dna (omezená délka lidské ruky - paže), není snadné "prosvítit" všechna patra porostu rostlin, na dně pak bývá množství světla nedostatečné pro rozrůstání druhů vytvářejících "zelené koberce". Pokud je vysoká nádrž záměrem (a odpovídá tomu také přiměřená délka a šířka), je osázena kvalifikovaně vybranými druhy akvarijních rostlin, pak může být v odůvodněných případech (s vědomím náročné údržby) i metr vysoká. Objemy takových nádrží se však už nepočítají na litry, ale na kubické (krychlové) metry.

   Tradičně mylným názorem je domněnka, že rostliny s dlouhými listy jako Vallisneria, dlouholisté druhy Cryptocoryne nebo např. dlouholistý Echinodorus uruguayensis nutně potřebují vysokou nádrž. Obvykle se jedná o rostliny, které i v přírodních podmínkách mají submerzně se rozvíjející listy těsně pod hladinou (nebo v proudu potoka či říčky) umístěné tak, aby zaujaly co nejvýhodnější polohu vůči slunečnímu (často rozptýlenému) světlu, které sotva proniklo skrze stromové porosty nad hladinou vody. V hluboké vodě spíše vytvoří dlouhé řapíky, nesoucí dlouhé čepele listů vinoucích se pod hladinou. V nízké nádrži jsou řapíky přiměřeně kratší, rostliny se snáze dostanou ke světlu.

   Rostliny nasázené do vysoké nádrže bez dostatečného osvětlení nemohou asimilovat (viz fotosyntéza) a uhynou. Jestliže jsou rostliny schopny přizpůsobit se vysokému vodnímu sloupci, nemusí to ještě znamenat, že je pro ně prostředí optimální.

   Písek použitý do okrasného akvária bude výrazným způsobem ovlivňovat růst rostlin (nejenom těch, které vyžadují zakořenění do substrátu) i možnosti pravidelné údržby (odkalování).

   Metoda pěstování rostlin v akváriu, se kterou mám (nejen já) dlouhodobé a dobré zkušenosti, vychází z pohledu na písek v akváriu jako na inertní (chemicky neovlivňující) mechanický substrát, který slouží především k zakořenění rostlin. Je pravděpodobné, že všechny druhy dostupných štěrkopísků (s výjimkou čistého křemenného) alespoň mírně ovlivňují svým chemickým složením vodu. Pro naše účely se však (na rozdíl od např. mořské akvaristiky) příliš nehodí vápencové či dolomitické štěrkopísky, které významným způsobem ovlivňují obsah uhličitanů vápníku a hořčíku ve vodě. Většina tropických vodních rostlin tyto uhličitany příliš nemiluje. Tropické vody také ve své většině bývají velmi chudé na celkový obsah rozpuštěných solí. Obecně je možno říci, že lze použít všechny přírodní štěrkopísky, které jsou těženy jako "betonářské" (splňují požadavky na užití při průmyslové výrobě betonů). Pozor! Nezaměňovat s písky vhodnými pro přípravu malty, na něž jsou kladeny odlišné požadavky!

   Kromě příchytné funkce písku pro kořenový systém rostlin je také důležitá úloha vytvoření pórovitého shromaždiště detritu (rozkládajících se organických zbytků) umožňujícího jeho aerobní (za přístupu kyslíku) bakteriální rozklad (mineralizaci). Tento proces ( viz koloběh uhlíku, koloběh dusíku je schopen dodat akvarijním rostlinám přirozenou cestou veškeré živiny potřebné k růstu. Pórovitost substrátu je důležitá pro dostatečný přístup kyslíku i do hlubších vrstev podkladu, aby zde nemohlo dojít (při zanedbání údržby akvária) k anaerobnímu (bez přístupu kyslíku) rozkladu - poznáme jej podle černě zbarveného písku a nepříjemného zápachu. (V takovém případě stačí písek zbavit nadbytečného detritu. Sám změní barvu - na původní - za přístupu dostatečně prokysličené vody.)

   V zadržení detritu ve štěrkopískovém dně je zásadní odlišnost od ryze chovatelského přístupu, kde je obvykle snaha detrit odstraňovat co nejdříve, aby zbytečně neovlivnil kvalitu vody pro chované ryby. Zde je naopak odpad produkovaný rybí osádkou využíván k zásobování rostlin živinami vytvářenými průběžnou mineralizací exkretů.

---

   Tvrzení jednoho známého domácího obchodníka s rostlinami, že díky "špatné kvalitě" pitné vody nemůže v našich akváriích probíhat mineralizace, považuji za naprosto nedoložená a nesmyslná. Pokud by pitná voda obsahovala nadměrné množství těžkých kovů, pesticidů apod., byl by to především alarmující údaj pro obyvatelstvo ohrožené na zdraví. Nemohly by také pracovat čističky odpadních vod, které rovněž využívají bakteriálního rozkladu. Naše akvárium je vlastně také jakousi malou čističkou "odpadních produktů" ryb, jen v menší koncentraci a s pravidelným čištěním dna a obměnou vody.

---

   Velikost zrna písku vhodného pro akvária není nijak kritická. Neměl by v žádném případě obsahovat nejjemnější složku až do průměru zhruba 3 až 4 mm. Přesná hranice není důležitá, viděl jsem velmi dobře růst rostliny ve štěrku o průměru zrna 10 mm a více. Hrubší štěrk má výhodu ve snadnějším odsávání nadbytečného detritu, nevýhodu v obtížném sázení a zakořeňování drobnějších rostlin. Jemné "kobercové" rostlinné porosty nejsou schopny v hrubém štěrku dostatečně zakořenit a neudrží se v příliš hrubých pórech dna. Naopak pro kapradiny a Anubias barteri var. nana jsou hrubé oblázky velmi vhodným substrátem pro přichycení (trvalé).

   Písek si připravíme sami (sítem oddělíme nejjemnější složky), nebo zakoupíme v obchodě. Před vložením do akvária důkladně propereme (vyplavíme zbytky jílovitých částí). "Dezinfekce" horkou vodou podle mého názoru nemá žádný praktický smysl. Nejmenší vrstva alespoň 3 cm u přední stěny akvária, u zadní podstatně více podle výtvarného záměru.

   Je možné experimentovat (pro zvláštní účely) i s neobvyklými materiály, jako např. drcené hnědé uhlí. Po vyluhování ve kbelíku s vodou je možno pokrýt celé dno. Efekt černého dna je mimořádný, vpustíme - li do akvária velké hejno neonek. Ve starých časopisech je možno nalézt vášnivé diskuse o vlivu výluhů ze dřeva a uhlí na růst rostlin i zdraví chovaných ryb. Hnědé uhlí i lignit jistě uvolňují do vody řadu látek. Při běžné údržbě akvária by však měl optický účinek převážit nad vlivem organických výluhů. Neznám žádné seriózní prameny, ze kterých by bylo možné čerpat informace o prováděných pokusech spojených s objektivním měřením a vyhodnocením výsledků.

   Za méně vhodné až nevhodné považuji použití různých materiálů převzatých ze stavebnictví. K pěstírenským účelům jsou sice využívány např. PERLIT, LIAPOR (keramzit), rohože z minerální vlny, většinou však pro hydroponní pěstování emerzních (na suchu rostoucích) rostlin. Rovněž považuji za nevhodné různé lomové drtě apod. Ostré úlomky drcených hornin místo písku působí nepřirozeně. Výjimečně však můžeme najít inspiraci v kamenických produktech.

   Sem je možno zahrnout především kameny a kořeny. Kameny je vhodné sbírat v říčních korytech nebo štěrkovnách. Kameny lomové (neohlazené hrany) působí v akváriu dosti nepřirozeně. Zde je však určující úroveň znalostí i vkusu konkrétního akvaristy. Velmi dobrých estetických výsledků bývá dosahováno s břidlicovými (tmavými) pláty, jsou - li porostlé jávským mechem nebo kapradinami. Kořeny a větve jsou vhodné, pokud dostatečně dlouhou dobu ležely ve vodě a jsou pokud možno z tvrdého dřeva. Ve velkoobchodech se také objevily nádherné kořenové propletence dovážené z Afriky. Bylo naprosto zřetelné, že tyto nádherné kořenové dekorace prošly opracováním v přírodních vodních tocích. Přestože jsou dováženy ve vyschlém stavu, tím, že pocházejí z velmi tvrdých dřevin, po vložení do vody ihned klesnou ke dnu. Poněvadž se nejedná o žádné "rychloobrátkové" zboží, není jednoduché je v běžných obchodech "ZOO" sortimentem získat. Snad časem po internetu.

   Někdy si akvaristé vytvářejí uměle "přírodní" povrch stěn akvária. Nemám teď na mysli různá barevná tištěná pozadí nabízená v obchodech (od kaktusů až po mořská akvária). Stěny (zvláště velkých nádrží) je možné pokrýt např. tmavými břidlicovými pláty (je možno opatrně experimentovat s různými tmavými obkladovými materiály). Viděl jsem velmi efektně (vkusně a s citem) vyrobený plastický povrch stěn založený na laminátové konstrukci, do které byly vytvořeny i "kapsy" pro osázení rostlin. Povrch laminátu byl pokryt přírodním materiálem. Zde je třeba upozornit, že některé materiály, např. epoxidové pryskyřice, mohou uvolňovat do vody (zvláště krátce po vytvrzení) látky škodící rybám. Přestože jsou dostupné pryskyřice určené pro styk s pitnou vodou (např. distribuce Spolchemie Ústí n.L.), doporučuji obezřetný postup a také neutralizaci povrchu laminátu (obvykle slabou kyselinou) - podle doporučení výrobce.

   Poslední skupinou jsou dekorace - různá plastická pozadí např.imitace kořenů velkého stromu na zadní stěnu. Jsou nabízeny některými obchody (ceny jsou značné), část z nich působí velmi věrným dojmem. Obvykle se jedná o tvarované a obarvené výlisky z plastů. Pořízení takové imitace je věcí vkusu, šťastného výběru i dostatku peněz. Většinou se podobné dekorace dají umístit jen do velkých nádrží.

   Naprostá většina akvaristů používá pitnou vodovodní vodu. Pro běžný chov ryb obvykle vystačí, v odůvodněných případech je nutné vodu upravit (nejčastěji "změkčit" - odstranit nadměrné množství rozpuštěných minerálů). Je také možné využívat přírodní vodní zdroje, je však nanejvýš nutné znát jejich vlastnosti (pokud nemáte možnost ověřit si nezávadnost zdroje u kolegů - akvaristů). Zvláště obezřetně je třeba postupovat při využití vlastní studny (týká se majitelů domu), voda může nejen obsahovat vysoký obsah solí, ale může být i kontaminovaná organickým (přírodního původu) i chemickým (průmyslovým) znečištěním. Je možno využívat i vodu dešťovou, pokud není zatížena exhaláty ze znečištěného ovzduší, nebo ji v určitém poměru (podle cíle, kterého chceme dosáhnout) přimíchat do vodovodní. Orientační údaje o vodě můžeme získat měřením její vodivosti.

   Napuštění akvária vodou můžeme provést po naplnění pískem a neživými dekoracemi. Kdo zapomněl zkontrolovat správné uložení akvária (na rovné ploše s měkkou podložkou), má poslední příležitost.

   Vodovodní voda je záměrně zbavena většiny mikroorganismů, mohou v ní být i zbytky chlóru atd. Je proto nutné nechat vodu v nově založeném akváriu zhruba týden stát (je možno zavést vzduchování, filtraci, mírné osvětlení atd). Pro živočichy i vodní rostliny je taková voda "mrtvá" a je vhodné ji nechat osídlit mikroorganismy. Ve vzduchu kolem nás je jich dostatek, další si do akvária zaneseme s inventářem. Doporučuji nezabývat se (neuskutečnitelnou) myšlenkou zachování "sterilního" prostředí v akváriu. Naopak přiměřená rozmanitost všech forem života ve vodě nám pomůže udržovat (s naším pravidelným přispěním) provoz akvária v mezích křehké "biologické rovnováhy".

   Máte-li doma jiné (fungující - zaběhnuté) akvárium, můžete nastartování všech žádoucích biochemických procesů v nově zařizované nádrži urychlit velmi jednoduchým naočkováním užitečných mikroorganismů (bakterie, prvoci atd.). Stačí do nezavodněné vrstvy písku-dna nalít kbelík vody získané po odkalení a krátkém usazení nejhrubších částic kalu ze staršího akvária. Tímto jednoduchým a levným způsobem nahradíte drahé preparáty z obchodu, jejichž inzerovaným cílem je nastartování "biologické rovnováhy"...

   V dostupných akvaristických příručkách se obvykle dočtete, že je před napuštěním vody vhodné osázet rostliny do písku atd. Jsem přesvědčen, že sázení rostlin (mám na mysli submerzní - pravé - vodní rostliny vypěstované ve vodě) před napuštěním čerstvé vodovodní vody je naprosto předčasné. Na druhé straně vím, že některé rostliny takový extrémně hrubý zásah do jejich života dokáží přežít. Pro všechny akvarijní rostliny je to však jeden z nejškodlivějších zásahů, jaký do jejich života můžeme provést. V čerstvě napuštěném akváriu obvykle není dostatek živin vznikajících rozkladem odpadních látek rybího metabolismu ani prostředí, ve kterém by tento rozklad mohl začít rychle probíhat. Právě vytvoření takového prostředí mám na mysli, když doporučuji sázet rostliny (alespoň náročnější druhy) se zpožděním - po vpuštění ryb a osídlení akvária potřebnými mikroorganismy.

---

   Považuji za vhodné zmínit se o specializovaných přístupech k pěstování rostlin v akváriu, kde výživa rostlin není založena na přirozeném "hnojení rybami", ale na dodávání všech živin (včetně CO₂) instalovanými technickými zařízeními a kapalnými hnojivy. Tato metoda však vyžaduje řadu znalostí a individuální přípravu hnojivých roztoků s ohledem na vlastnosti používané vody. Pro běžné akvaristy podle mého názoru příliš vhodná není, poněvadž "mechanické" postupy v návodech k použití různých kapalných hnojiv nevedou (při neznámém složení hnojiva a nemožnosti jeho úpravy podle konkrétních analýz vlastností vody) ke snadno reprodukovatelným výsledkům. Jisté je, že začínajícího akvaristu u obou přístupů čeká (bez možností poradit se u zkušenějších) období experimentování a neúspěšných pokusů a omylů. Způsob, jakým je tato "alternativní" metoda zřizování okrasných rostlinových akvárií propagována v naší zemi považuji za nešťastný. Místo shromáždění seriózních poznatků o metodách umělé výživy vodních (submerzních) rostlin se zákazníci setkají jen s jakousi obchodnickou rétorikou sledující výhradně krátkodobý prospěch z prodeje produktů problematické kvality. Podrobnější údaje je proto nutné pracně vyhledávat rozptýlené v zahraničních odborných časopisech, www stránkách a skládat postupně jako mozaiku do celku, který dává logický smysl. Optimální hnojení rostlin je víceméně experimentální záležitostí a to, co vyhovuje jedné skupině rostlin, nemusí vyhovovat ostatním. Doufám, že v příštích létech se podaří sestavit takovou metodiku umělého hnojení vodních (submerzních) rostlin v akvarijních podmínkách, že tato metoda se dočká širšího uplatnění mezi akvaristickou veřejností. Akvária s hustými porosty submerzních rostlin a současně nepatrným množstvím ryb jistě mají své zvláštní kouzlo a zaslouží si naši pozornost. (Zajímavý příklad kopírující metody Takashi Amana - bez podrobnějších údajů o souvislostech - najdete např. ZDE).

---

   V dané souvislosti musím upozornit na skutečnost, že ryby z tohoto pohledu dokáží odolávat prudkým změnám mnohem lépe, než akvarijní (zvláště jemnolisté) rostliny. Během prvního týdne po napuštění akvária si zajistíme druhy ryb, které jsme si pro okrasné akvárium s rostlinami vybrali. Můžeme je vpustit do akvária s několikadenní "odstátou" vodou. Krmíme opatrně, protože ryby nově vypuštěné do čerstvě zařízeného akvária a jejich exkrety i zbytky krmiva způsobí obvykle bílý mléčný (bakteriální) zákal vody, který je doprovázen obvykle i zvýšeným obsahem nebezpečných amonných a dusitanových iontů ve vodě. Zákal po několika dnech samovolně (nebo s podporou "biologického" filtru) vymizí. I v akváriu totiž (obvykle bez našeho úmyslného zásahu) působí přírodní samoregulační mechanismy. Namnoží se (a zase vyhyne) celá řada mikroorganismů, naším úkolem je zajistit, abychom pro tyto samoregulační procesy udrželi vhodné podmínky.

   Považuji za vhodné upozornit m.j. na skutečnost, že řada druhů ryb odchovávaných v zajetí může reagovat na prudkou změnu rozdílných vlastností vody (u chovatele) a v novém akváriu (např. pH, tvrdost vody a alkalita, teplota). Ryby mohou upadnout do šoku, v horším případě i uhynout. Je žádoucí, aby si každý předem zjistil, jaké vlastnosti a požadavky mají konkrétní druhy ryb a respektoval jejich základní potřeby. Neznalost může vést (a často i vede) ke zcela zbytečnému týrání zvířat - akvarijních ryb.

   Jakmile odezní první zákal vody, tedy několik dní po nasazení ryb, můžeme zasadit první rostliny. Do nového akvária se hodí např. rostliny rodu Hygrophila (guianensis, úzkolistá corymbosa, polysperma apod.). Také můžeme sázet Ceratopteris cornuta (prodávaný jako "thalicroides"), C. thalictroides (v mnoha obchodech prodávaný pod nesprávným názvem "siliquosa"). Je možno nasadit i šípatkovce (Echinodorus), pokud možno druhy či hybridy vhodné pro akvária. Nesdílím názor, že je vhodné nasázet rostlin "co nejvíce" (trochu mi to připomíná doporučení obchodníka : "Nakupujte, zítra nebude !"). Sám jsem vždy začínal s pár kousky a zkušenost mi říká, že když mi neporostou dva kusy, pak není důvod, aby jich rostlo deset (míněno od jednoho druhu). V každém případě si před nákupem v obchodě ověřte, zda nabízené druhy opravdu rostou ve vodě. Vzhledem k nedostatku odborné "rostlinkářské" literatury na knižním trhu doporučuji převzít zkušenosti někoho, kdo má již akvárium zřízeno a rostliny se mu "daří" pěstovat. Sortiment rostlin nabízený v obchodech není ve většině případů přizpůsoben potřebám akvaristiky (oboru), ale snadnému výdělku "květinářských" firem. Platí zde smutné pravidlo: "Když to zákazníkovi poroste, nebude dál nakupovat..." Obdobně to platí i pro ryby. Zatím tento smutný kolotoč nákupů a úhynů trvá i díky neochotě většiny zákazníků něco se o chovaných zvířatech i pěstovaných rostlinách dovědět. Vy mezi ně určitě nepatříte.

   Zařízením akvária, vpuštěním ryb a osázením základními druhy rostlin vše teprve začíná. Instalovaná technika (osvětlení, provzdušňování nebo filtrace vody) nám pomůže zachovat jakousi "biologickou rovnováhu" (časově omezenou, pokud akvárium není pravidelně udržováno). Aby v akváriu byl dostatek živin pro rozvíjející se rostliny, je vhodné volit přiměřený počet ryb, který je také nutné pravidelně krmit. Kromě oxidu uhličitého pronikajícího ze vzduchu tak vytváříme jeho dodatečný zdroj přímo v akváriu - dýchání ryb a mikroorganismů rozkládajících rybí výkaly. Nádrž by však neměla být přerybněna - vznikají potíže se zásobováním kyslíkem v nočních hodinách, kdy rostliny nevydávají kyslík (asimilací), ale oxid uhličitý jako ryby. Ve vodě akvária se hromadí také ty organické sloučeniny, které nejsou odbouratelné biologickým rozkladem (zkušenější akvaristé dobře znají pojem "žlutá voda" - podle zabarvení produkty látkové výměny). Obzvláště je tato skutečnost patrná při krmení (nejen) vločkovými krmivy, do kterých jsou přidávána umělá barviva. Zde není jiná ekonomicky vhodná možnost, než pravidelná obměna části vody v nádrži. Mořská akvaristika řeší tento problém "vyšleháváním" proudem bublinek vzduchu (tzv. odstraňovače bílkovin nebo odpěňovače). Ve sladkovodní akvaristice jsou podobné procesy (vzhledem k ceně vody) drahé. Výměnou je řešeno i nahromadění anorganických produktů mineralizace, na něž i hustě osázené porosty rostlin nemohou stačit. Množství ryb vzhledem k objemu vody v akváriu je obvykle mnohem větší, než ve volné přírodě.

   Na tomto místě chci upozornit na skutečnost, že pravidelným doléváním vodovodní vody za úbytek vzniklý odpařením bez pravidelné obměny obsahu akvária nutně dochází ke zvyšování koncentrace rozpuštěných solí. Je mi poněkud trapné tento fakt připomínat, abych mé čtenáře neurazil. V roce 2000 jsem se setkal se třemi "dlouholetými" akvaristy, pro které to byla "nově odhalená" příčina neúspěchu při pěstování bezproblémových druhů rostlin. Jak je zřejmé, "mladým akvaristou" se člověk může stát i v pokročilém věku....

   Odkalování akvária provádíme podle potřeby, obvykle nejméně jednou měsíčně. Při větším množství ryb v akváriu je týdenní interval (zvláště v horkých letních měsících) nutností. Odkalováním je míněna činnost, kdy je z písku v akváriu vysáván detrit (kal) pomocí tzv. odkalovacího zvonu. Je však také možno použít (pro malé nebo hodně zarostlé nádrže) metodu, kdy prstem (ukazováčkem) prohrabáváme dno a zvířený kal odsáváme hadičkou, jejíž konec držíme v dlani.

   V žádném případě nesmíme použít metodu mé známé (velmi čistotné hospodyňky), která jednou týdně vše vybrala z akvária a  proprala ve vodě se saponátem na mytí nádobí. Po ukončení těchto aktivit (dala si naštěstí poradit) byla velmi překvapena, jak jí darované rostliny začaly krásně růst. Zkuste to taky.

Vladimír Pelikán