© 2000
Vladimír Pelikán

Aktualizace: 04-2002

   Příběh má své kořeny v sedmdesátých letech 20. století. Pro zahraniční akvaristy je to už jen úsměvná epizoda na cestě vývoje názvosloví rodu Echinodorus (šípatkovec) a snad i vzpomínka na "zlatokopecké" období objevování a botanického určování nových přírodních druhů. Česká akvaristická veřejnost je však dodnes před informacemi "chráněna" díky přísně střeženému tabu udržovanému kolem práce Karla Rataje (a nejen v oboru akvarijních rostlin - viz ...)

   V roce 1976 vídeňský akvarista Eduard PÜRZL přivezl z výpravy na lov halančíků v Kamerunu také rostliny "velice podobné echinodoru" z čeledi Alismataceae (žabníkovité). Vzorky rostlin tehdy získal i známý brněnský pěstitel akvarijních rostlin Vladimír SADÍLEK (†).....

.... Po několika letech Karel RATAJ (Šumperk) popsal podle rostlin získaných od Sadílka jako "nová Alismataceae z Kamerunu" nový botanický druh Echinodorus africanus Rataj. Zemi původního výskytu uvedl Kamerun (viz Akvárium-terárium č. 6 -1981, str. 20). Popis nového druhu rodu Echinodorus upoutal zájem odborné veřejnosti (zejména v západních zemích), poněvadž rostliny tohoto rodu byly dosud známy pouze z oblastí amerického kontinentu a publikovaný výskyt v africkém Kamerunu byl pro odbornou botanickou veřejnost velkým překvapením. Ke kritickým ohlasům Ratajových prací (revize rodů Echinodorus a Cryptocoryne publikované v r.1975) přibyly další pochybnosti.

   Výprava Christel KASSELMANNové a Gerda EGGERSe (SRN) do Kamerunu v roce 1984 si mimo jiné kladla za cíl prověřit publikovaná tvrzení K. Rataje o výskytu rodu Echinodorus v této africké zemi a případně podrobněji zdokumentovat přírodní lokality výskytu E. africanus Rataj. Popis "nového" druhu byl totiž natolik stručný a nebyl doplněn žádnými (!) doklady z místa udávaného výskytu, ani obvyklým nákresem a popisem detailů, ani žádnými jinými důkazy, které by zajistily možnost dodatečného srovnání, že při kritickém zhodnocení vědeckými metodami práce nutně vyvolal řadu otazníků. Jediné, co bylo k dispozici, byly živé rostliny, které se v akvarijních či bazénových kulturách snadno vegetativně (nepohlavně) rozmnožovaly prostřednictvím vytváření mladých rostlin (proliferace) v přeslenech květenství (adventivpflanzen - "adventivní" rostliny). Přestože rostliny snadno kvetly, nevytvářely semena samosprášením, ačkoliv rostliny rodu Echinodorus snadno samosprašné jsou. Tento fakt byl ovšem pro Rataje dobrým důvodem k tvrzení o "cizosprašnosti" rostliny. Plody (nažky) a květenství jsou přitom základním rozlišovacím znakem druhů (nejen) rodu Echinodorus.

   Výsledek dvoutýdenního cestování po Kamerunu popisuje C. Kasselmannová takto
   (Klarheit um Echinodórus africánus Rataj, AQUA PLANTA č. 4-1984 str.19):

 
   Vzorky rostlin dovezené do Evropy byly botaniky později zařazeny jako Limnophyton fluitans Graebner a ztotožněny se vzorky uloženými v herbáriu (archiv-herbář) Royal Botanic Gardens Kew u Londýna. Bylo tedy nade vši pochybnost prokázáno, že Ratajem popsané rostliny mají jiný původ, než Pürzlem dovezené rostliny z Afriky. Tím byl také vyvrácen jediný Ratajův "důkaz" o domnělém "africkém nalezišti" jím popsaného "afrického šípatkovce".

   Rataj popsal rostliny získané od V. Sadílka jako nový botanický druh, aniž by jakkoliv prověřil jejich původ a rozšíření na přírodních lokalitách. Tento postup ovšem neuplatnil poprvé a ani naposled. (Viz např. E. bleheri, E. parviflorus a další) Je třeba dodat, že obvyklý postup při popisu nových rostlinných druhů je zhruba následovný:
   Z rostlinného materiálu sbíraného na přírodní lokalitě je vybrán charakteristický jedinec, který je herbářově zpracován včetně květenství či plodenství se zralými plody ("semeny" - u šípatkovců jsou plody - nažky, semena jsou uvnitř plodu a po vypreparování jsou rovněž uváděna v dokumentaci) a pod určeným kódem je uložen v herbáriu (archiv-herbář) jako holotyp, (isotyp, lectotyp...). Podle takto zdokumentované rostliny je pak proveden vědecký popis, v němž jsou podrobně uvedeny systémové znaky a jejich detaily, zejména však květenství, plodenství, květy, plody a semena. Jsou zdůrazněny detaily těch částí rostlinného těla, které popisovaný druh jednoznačně odlišují od ostatních. (viz Mezinárodní pravidla botanického názvosloví) Dále je přesně popsáno místo přírodního výskytu včetně co nejpřesnějího udání zeměpisné polohy. Seriózní vědec sice může přihlížet k informacím a materiálům získaným "z druhé ruky", avšak použije pouze zdroje důvěryhodné. Ostatní podrobí kritickému zkoumání a ty, které tomuto postupu nevyhoví, vyřadí.

[Příklad, jak takový botanický archiv vypadá a jakým způsobem jsou typové rostliny (typus) utříděny, zpracovány, označeny a uloženy, může být např. na www dostupný archiv New York Botanical Garden včetně snímků uložených typových rostlin.]

   Rataj, přestože mu byly známy kritické ohlasy ze zahraničí, zejména pak citovaný článek C. Kasselmannové, navzdory jasným důkazům -  fotodokumentaci E. Pürzla, trvá na africkém původu "jeho echinodoru" a dokonce Pürzlovu fotografii s vlastním popisem "E. africanus fotografovaný hned po vytržení v Kamerunu" (obr. č. 1 AT č. 2 - 1990, str. 14) porovnává s rostlinami v kultuře (emerzní, obr. č. 2 tamtéž), podle kterých provedl popis "nového druhu". Přestože tisk časopisu není právě kvalitní, také z tohoto srovnání jasně vyplývá, že se jedná o dva zcela odlišné druhy rostlin! Ratajův text v článku pod fotografiemi je ve zjevném rozporu s tím, co je na nich zřetelné. Pro Rataje jsou Pürzlovy fotografie naopak důkazem afrického původu "E. africanus" !

   Porovnáním fotodokumentace druhu Limnophyton fluitans Graebner pořízené na přírodních lokalitách G. Eggersem a C. Kasselmannovou (viz AQUA PLANTA 4 -1984, 1 -1985) s fotografií E. Pürzla publikovanou Ratajem je možné dojít ke zcela jednoznačnému závěru: Na Ratajem publikované fotografii je skutečně rostlina Limnophyton fluitans a ne rostlina popsaná jako Echinodorus africanus Rataj!

   Celý případ by (díky Ratajově dlouholeté "kontrole" všech publikovaných článků o rostlinách v časopise AKVÁRIUM, TERÁRIUM - Jos. Lonský, Praha, eufemisticky nazývané "stálá odborná spolupráce") upadl v zapomnění, kdyby Ratajova argumentace v jeho poslední knize (1998, Akvárium a rostliny) nenabyla zcela absurdní podoby (str. 86, Echinodorus africanus):
[přesná citace původního textu]

 
   Lze vůbec najít lepší příklad logicky zmatených a prověřenými fakty nepodložených tvrzení? Kvalitu Ratajových "pozitivních" důkazů ale korunuje fotografie (obr. 101 v téže knize): "Echinodorus africanus". Na snímku totiž není rostlina známá pod tímto neplatným názvem, ani Pürzlův Limnophyton fluitans (a není ani na žádném jiném obrázku), ale rostlina popsaná autorem jako Echinodorus horemanii Rataj. Na fotografii je prokazatelně exemplář rostliny totožný s tím, který byl pod názvem E.  horemanii publikován Ratajem v časopise ŽIVA (1974,1975 - tedy několik let předtím, než získal domněle "africké" rostliny), později v knize Akvaristika začíná u rostlin (1977), dále pak v knize Krček, K.: 333 zajímavostí pro akvaristy (Vik Vimperk 1995) na str. 34 atd. Naposledy (???) je tato fotografie (stejné rostliny) vydávána za "E. africanus" v časopise AT 7-2001 (!)...

   Je jen těžko uvěřitelné, že podobné záměny a tvrzení i naprostá ignorance faktů jsou pouhým Ratajovým omylem. O "pouhý" omyl se mohlo jednat snad jen v první fázi, kdy Rataj v honbě za "novinkami" doslova "naletěl" na záměnu rostlin. Zda se jednalo o záměnu záměrnou (Pürzl? Sadílek?), lze dnes těžko určit, E. Pürzl se k této problematice na veřejnosti prý odmítá vyjádřit. Již v době Pürzlovy výpravy do Kamerunu však např. V. Sadílek, který udržoval dobré kontakty se západními akvaristy a botaniky i v době tuhé totality (viz období "normalizace" v 70. letech), až do konce svých dnů kritizoval Ratajovy názvoslovné "kotrmelce" (zejména v rodu Cryptocoryne, na nějž byl Sadílek uznávaným specialistou). Dlužno dodat, že zmíněné období bylo Ratajovým obdobím prosperity. Lze si představit, že při znalosti Ratajových metod práce by bylo snadné podstrčit mu v akváriích méně rozšířený druh či hybrid, který on pak s chutí popíše jako "novinku". Je možné si ověřit, že řada Ratajem popsaných "druhů" je založena na rostlinách bez známého přírodního naleziště získaných komerční cestou z různých pěstíren. Pěstírny však jistě nejsou vhodným místem ke "sběru" typového materiálu pro popis nových druhů. Společné pěstování šípatkovců snadno vytvářejících hybridy a prodej takto získaných semenáčků široké veřejnosti nutně vede k názvoslovnému chaosu, jak jej známe z našich obchodů. Je třeba říci, že rod Echinodorus byl podroben v roce 1994 důkladné vědecké revizi (viz "Rod Echinodorus po revizi 1994"). V této práci byl počet druhů zavedený Ratajem (revize 1975 - 47 druhů, další popisy později) zredukován na méně než polovinu! Také vědecké (latinské) názvosloví v česky psaných pramenech posledního čtvrtstoletí naprosto neodpovídá průběžně aktualizovanému názvosloví používanému v zahraničních odborných publikacích. Ratajem publikované názvy mnohdy odrážejí spíše stav před rokem 1980 a na této úrovni jakoby jeho údaje ustrnuly. Texty K. Rataje obsahují navíc řadu zjevných "zkomolených" jmen vzniklých opakovaně chybným přepisem. Rataj otevřeně odmítá respektovat názvoslovné změny provedené jinými autory, často uznávanými vědci.

 
   Takto pokračuje Rataj (1998) v popisu dalšího "afrického" druhu Echinodorus veronikae Rataj ve své knize Akvárium a rostliny. První informace o další "novince z Afriky" (pro české čtenáře) publikoval v roce 1990. Ve stejném článku (Sekce Uruguayensii rodu Echinodorus , AT č. 2 - 1990, str. 14, 15), ve kterém vydává foto Limnophyton fluitans za E. africanus, píše:

 
   Jedná se zjevně o rostlinu, jejíž popis na konci článku udává v: (Aquarama 2:27-30, Schorndorf 1988). Neměl jsem možnost ověřit si, co skutečně psal Arie de Graaf o této "novince". Poněvadž však A. de Graaf je autor citovaný v seriózní odborné literatuře (zabýval se m.j. studováním počtu chromozomů u rostlin rodu Echinodorus, poukazoval např. na neplatnost stanovení triploidního [a tedy neplodného] mutanta "E. osiris" samostatným botanickým druhem...), považuji za krajně nepravděpodobné, že by byl v citacích opomenut jeho případný "příspěvek" k nějakému "africkému objevu", pokud by se ovšem nejednalo o kanadský žertík. Proto považuji (s ohledem na Ratajův silný dezinformační potenciál) podobné pochybně zdokumentované "objevy" za reklamní bubliny vypuštěné s cílem soustředit pozornost na komerční produkci "světově proslulé" firmy ze Šumperka.

   Zveřejněním článku C. Kasselmannové (1984/5 viz výše) končí období, jež můžeme považovat za období Ratajova omylu. Rataj později sám cituje zmíněný článek, avšak uvádí pouze ty části ("nenašla"), které se hodí pro zakrývání faktu, že se dopustil fatálního omylu. Zde, podle mého názoru, začíná používání záměrné dezinformace a překroucení faktů k zastření pochybných metod, které s vědeckými postupy nemají nic společného. Pročítáním jeho článků ve starších číslech AT a prověřováním tvrzení zde obsažených nutně vede autora kritického pohledu k přesvědčení: Rataj si byl dobře vědom skutečnosti, že čtenář uzavřený za Železnou oponou, kde jedinou dostupnou odbornou literaturou (se vzácnou výjimkou (NDR) - H. Mühlberg: Große buch der wasserpflanzen, Edition Leipzig, 1980), byla jeho kniha a články v časopise Akvárium-terárium, jen s velkými problémy dokáže prověřit kvalitu textů zde obsažených. Dobře věděl, že jediným médiem, kde by v naší zemi mohla pravda vyjít najevo, je časopis AT. Nutno říci: nebýt svobodného šíření informací a možností internetu, bylo by tak dodnes. Není mi známo, že by se Rataj v kterémkoliv uznávaném zahraničním nebo domácím periodiku pokusil obhájit své práce způsobem, jaký předvádí v jediném českém akvaristickém časopise, o němž ví, že i 10 let po převratu nebude ochoten zveřejnit reakce na jeho pokleslé výpady zejména vůči zahraničním autorům a vědcům, kteří "si dovolili" zpochybnit Ratajem zavedené názvosloví a podrobit je velmi důkladné revizi. (Viz např. AT 4 - 1999, str. 20 - 21: Rataj, K.: Poznámky k názvům akvarijních rostlin. Naprostou kuriozitou je pak AT 7-2001, kde jsou všechna Ratajova tvrzení o výskytu echinodorů v Africe zhuštěně formulována v jediném textu...)

   Jaké jsou a odkud pocházejí rostliny popsané Ratajem jako "africké"? Jedná se s největší pravděpodobností o rostliny náležející k druhu Echinodorus uruguayensis Arechavaleta, nebo příbuzné hybridy. E. uruguayensis je znám jako polymorfní druh [v různých oblastech výskytu jihoamerické části kontinentu vytváří různé druhy listů, které kromě velikostních rozdílů mohou vykazovat i barevné odchylky od základního typu s nahnědlými až tmavě hnědými listy]. Největší - zelený typ dorůstá v akváriích značných rozměrů (délka listu až 100 cm); přitom nikdy nevyrůstá z vody, pokud jej k tomu ovšem nedonutíme snížením hladiny vody a prudkým osvětlením. (viz: fotografie na konci textu) Patří k nejkrásnějším a nejodolnějším druhům šípatkovců a je zcela pochopitelné, že hybridy pocházející z rostlin tohoto druhu patří k nejatraktivnějším, nicméně obtížně dostupným rostlinám. Ale pozor! Rataj (1998) tvrdí, že je jedinou pěstírnou na světě, která má "pravý" E. uruguayensis v kultuře. Málokdo prý tuto rostlinu opravdu viděl a pěstoval. "Nikdy jsem neviděl doklad tohoto druhu se zelenými listy", píše. Zde je ovšem příležitost parafrázovat Ratajova slova: Že neviděl doklady tohoto druhu se zelenými listy, neznamená ještě, že neexistují. Může jen říci, že se s nimi nesetkal....Seriózní zahraniční prameny samozřejmě uvádějí zdokumentované nálezy zelených rostlin na přírodních nalezištích. Jenom v časopise AQUA PLANTA byl přírodní výskyt takových rostlin doložen kvalitní fotodokumentací několikrát. Ratajovy rostliny mají údajně živě hnědočervenou až jasně červenou barvu. Inu, atraktivní lákadlo pro potenciální zákazníky z řad čtenářů. Problémem zůstává, že z přiložené fotografie odpovídající barvy není možné rozeznat, zda se na fotografii vůbec nachází šípatkovec. V nabídce pěstírny se nikdy neobjevil, neznám nikoho, kdo by jej viděl. (V AT 7-2001 je publikována stejná fotografie, zřejmě ale v reálných tmavě hnědých odstínech - listy zde postrádají jakýkoli nádech do fialových či načervenalých tónů, které jsou prezentovány ve jmenované obchodní příručce...) Echinodorus uruguayensis byl poprvé vědecky zdokumentován v roce 1900, popsán 1903, je tedy znám zhruba 100 let. Podrobnosti a dokonalou fotodokumentaci přírodních lokalit s masovým výskytem tohoto druhu zveřejnila C. Kasselmannová nejnověji (2001) spolu s dalším množstvím informací v knize Echinodorus....

   Jaké poučení je možné z popsaného případu? Monopol jediné firmy, autora apod. sice po určitou dobu může svému vlastníku přinášet v uzavřeném systému monopolní zisk, avšak nikoliv navždy. Pádem Železné opony došlo ke změně, kterou mnozí vzali v úvahu až po létech. Někteří, jak se zdá, tuto změnu neberou na zřetel dodnes. Klamání lidí - občanů - jednou vyjde najevo a může být, že jsou to právě potenciální zákazníci, kteří svými penězi "odhlasují důvěru" těm, kteří svým jednáním přišli o čest a poškodili ostatní.

   Případ však také vypovídá o zoufalé úrovni a dostupnosti informací v naší zemi. Od zveřejnění Ratajova popisu "afrického" šípatkovce k vyvrácení jeho tvrzení potřebovali (v době Železné opony) němečtí akvaristé 3 roky času včetně nutné výpravy do Kamerunu. Ratajova informační bariéra vytvořená v časopise Akvárium a terárium v době komunistické nesvobody trvá v tomto (dávno privatizovaném) médiu dodnes (aktualizováno: 4-2002). Zveřejnit text, který je v rozporu s Ratajovými (osobními i obchodními) zájmy je dosud v tomto časopise nemyslitelné. Čeští akvaristé se tak nemohli ani po dlouhých dvaceti létech dozvědět pravdu a jsou stále zahrnováni dezinformacemi, které mají jediný cíl: Zakrýt opakované selhání jejich autora a podpořit prodej obchodovaného zboží.

   Jak dlouho ještě?

---

Vladimír Pelikán, Brno;

Vladimír Pelikán